Horké chvilky aneb trapas...

12. listopadu 2013 v 17:13 | Tereza Ondráčková |  Články
... trapas ... už jenom při vyslovení tohoto slova se někomu sevře žaludek, jinému se vyloudí úsměv na tváři, ale každý to známe. Týká-li se přímo naší osoby, je to v danou chvíli 100% nepříjemné, s odstupem času se tomu ale s polečně s ostatními dokážeme zasmát, ale pokud se to stane někomu jinému, obvykle propadáme nekonečným salvám smíchu, čímž dotyčnému trapnou chvíli maximálně znepříjemňujeme a prodlužujeme a chováme se jako typický čech =). Abych nepsala jen tak o ničem, dneska jsem byla objetí trapasu já sama a povím vám, že něco takového semi ještě za 12 atéměř 1/2 let mé školní docházky nestalo. Zavoní po velké přestávce na hodinu, tak čekáme na učitele, je to taková hodina o ničem, což znamená nudu a zároveň ,,volnou" hodinu. Hodina začne ještě úplně normálně, a tak kamarádka, se kterou sdílím půlku lavice, začne řešit závěr k vypracovanému protokolu z laboratorních cvičení, abychom jej mohly odevzdat. Já přemýšlímjak to sesmolit a z nudy si hraji s víčkem od téměř plné lahve s vodou. Různě jej povytáčím a zase zatáčím, až mi víčko po prudčím vytočení výlétne a spadne na protokol, tím způsobí pár kaňek no a jak jsem se pro něj natahovala, tak jsem shodila celou láhev, která jak jsem již zmínila byla téměř plná (naštěstí jen) vody a já byla v okamžiku pořádně mokrá... Skvělé, opravdu. Lahev jsem rychle zvedla a kamarádka už v záchvatu smíchu mi podávala kapesníky, rychle jsme utřely lavici a já přemýšlela jak rychle ze třídy na záchod tak, aby nikdo neviděl spoušť na mém tričku a kalhotech. Začala jsem se nejbližších spolužáků ptát jestli náhodou nemají mikinu, ale nikdo ji samozřejmě neměl, pak jsem ho uviděla... Spolužačka v první lavici je zimomřivá a měla vetřídě kabát, okamžitě jsem se po něm začala shánět a vyšloto, půjčila mi ho. Už jsme se s kamarádkou pouze optaly na záchod ačkoli to stálo objasňování důvodu, už nikdo nic nemusel vidět, ještě mě málem čekal další a asi i větčí karambol při oblékání ukořistěného kabátu, neboť při jeho blékání, jsem s ním málem převrhla spolužákův kelímek s kávou, naštěstí se to ale nestalo a tak jsem oblečená amokrá odcházela ve společnosti stále se smějící kamarádky na záchod a začala se sušením. Ještě že v té chvíli nikdo nešel na záchod, myslel by si že jsem určitě exhibionista. Kabát a z něj vyčuhující nahé nohy... =) Alespoň jsem zabila nudnou hodinu a pobavila celou třídu. =) Teď už se tomu směju =)
A co vy a trapasy? =)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama