Listopad 2013

Chtělo by to změnu...

15. listopadu 2013 v 18:58 | Tereza Ondráčková |  Články
Taky si tuto, nebo jí hodně podobnou větu říkáte čím dál častěji? Já ano a upřímně mě to už moc nebaví, teda abych byla přesnější, už mě to vůbec nebaví, a proto jsem se rozhodla s tím skutečně něco uděla. A TO JE DOBRÁ ZPRÁVA =) !!!

Více než často jsem si pravidelně před usnutím v duchu nadávala,jaká jsem kr..., a lemra líná, jak jsem bl...á a tlustá,... atd. Ale k čemu mi to bylo, když jsem s tím nic nedokázala udělat, k ničemu, to dá rozum. Nyní jsem však našla, nebo lépe rozhodla jsem se a posléze jsem objevila několik motivací a především způsobů jak se motivovat.
Tady jepár typů, jak jsem na to od lesa šla já...

1) Začalo to u noťasu...
... když jsem u něj tak seděla a všechny weby co mě zajímají jsem měla projíté, řekla jsem si, co se podívat na to jak se motivovat k tomu, abych zmírnila mé večerní výčitky svědomí. Tak jsem projela pár článků, webů, diskuzí a vše si urovnala v hlavě.
2) Maturita...
I to je velká motivace, neboť bych se s ní nerada zabývala ještě v náhradních termínech a také od sebe očekávám nějaký výsledek, neuspokojilo by mě její ,,pouhé" splnění, ačkoli uznávám že je to to nejdůležitější a jsem si také plně vědoma toho, že to nebude zadarmiko =)
3) Co po maturitě... ???
Vejška, teda chtěla bych jít na vysokou. Ale bez maturi se mi o ní nebude moct ani zdát a pokud úspěšně nesložím přijímačky, tak se taky budu moct jít leda klouzat. Takže další dřina a větší o to, že jsem si nevybrala jenom nějakou obyčejnou vysokou, ale chtěla bych trochu něco jiného. Chtěla bych zkusit vojenské všeobecné lékařství, ale vzhledem k úrovni mé angličtiny mi to asi nevyjde a padne i vojenský záchranář, ale o to víc se budu snažit trénovat, jak fyzičku, ke které se ještě dostanu, tak vědomosti kolem bižule, fyziky... a angličtinu. A pokud to nevyjde doufám alespoň o klasickém záchranáři.
4) Maturiťák...
= šaty = postava → a to všechno + vyšší bod se = dřině a dřině a dřině. Mám sport ráda, ale teď to bude ještě o něčem jiném než o tom, že si půjdu jednou za čas zajezdit na kole, zaběhat, občas si zaplavu v rybníku, vyjedu na běžky a o procházce s mím psím parťákem, bude to o velkém odříkání si a přemáhání se a o velké dřině. Nebude to zadarmo.
5) Spolužáci...
...respektive některé spolužačky, ano i ty mě motivují, nebo mě spíše burcují k lepšímu výkonu svou pílí a svýma známkama. Nechci být za nimi, chci se jim při nejmenším vyrovnat. Mít soupeře a být soutěživý může být v určité míře také velkou motivací
6) Zklamání...
... ale to je ta nejzašší možnost motivace. Toto mám někde vzadu, ve stínu schované a tajně se toho bojím. Bojím se že sklamu rodiče, lidi, kteří mě nějakým způsobem podporují a věří mi, ale nejvíce se bojím toho, že zklamu sama sebe a už nikdy nenajdu sílu na to zkusit to znova, už vždycky budu mít před očima to zklamání, ten můj neúspěch...

Motivujte se čím chcete, vytvořte si nástěnku, kterou vyzdobíte obrázkama, nebo textama, které vás budou ,,hecovat" motivovat, které vás poženou dál, ať už je to v ohledu hubnutí, zdravějšího životního stylu, nebo snu který máte, ať už se to týká školy, budoucího povolání, koníčku,... je to jedno, důležité je zdravě si věřit, z počátku si tyčit malé cíle a při jejich úspěšném zdolání si dát další větší, vyznačit si z nich jakousi cestu, která povede k vašemu snu a uvidíte, že to dokážete. Věřím vám a vy věřte mě, že jsem se moc dlouho odhodlávala k tomu, abych dokázala věřit sama sobě.


Pátek!!!

15. listopadu 2013 v 18:29 | Tereza Ondráčková |  Články
Miluju ho ♥♥♥ !!! Nejlepší, nenahraditelný, vyjímečný, boží, skvělý, odpoledne volný a hlavně je to už téměř víkend!!!! Jak se na něj vždycky těším a jak jsem šťastná, když se do něj probudím a vím, že už pouhých šest vyučovacích hodin a nastává pro mě ,,hetrik" volných dnů =) Jsem asi blázen =) no však mám taky každý pátek svátek, tak co, bláznů je málo =)
Ps: užívejte si pátek!!!

Čas...

14. listopadu 2013 v 19:12 | Tereza Ondráčková |  Články
Čas je nepřítel člověka číslo jedna. Je neúprosný, neomylný a nemilosrdný, jediná jeho výhoda je asi v tom, že měří všem stejně =). Není v mích silách všechno co chci stihnout v jeho limitu a mám nepříjemný pocit, že to nikdy nestihnu. Přátelé, škola, rodina, koníčky... To všechno miluju, ale nestíhám, neustále se něčeho musím zříkat, neustále něco musím šidit a neustále mám špatné svědomí, protože jsem to chtěla stihnout a nestihla. A pan čas si jede dál. Také je nespravedlivé idividuální vnímání času, například při nudné hodině občanky a stejná doba strávená ve společnosti lidí, které máme rádi. Ačkoli v obou případech uběhne stejný počet minut v našem vnímání se občanka potáhne jako půl dne a v druhém případě nebudeme chtít věřit svým očím, že už je čas pryč. Bohužel s tím nic neudělám a budu se holt muset naučit s časem vycházet lépe. Hlavně se jej naučit šetřit na chvíle kdy bude nezbytně nutný =).

Lemra líná...

13. listopadu 2013 v 19:15 | Tereza Ondráčková |  Články
... film sice miluju, ale tento stav nikoli, bohužel se tak poslední dobou cítím téměř pořád. Možná to taky znáte. Přídete domů ze školy se spoustou plánů co chcete stihnout, co musíte stihnou + co se ještě přidá postupně, ale nakonec skončíte u noťasu, mobilu, nebo v lepším případě u knížky a večer si začnete nadávat, protože jse nic neudělali a nestíháte. Problémy a úkoly se hromadí a hromadí a hromadí a vy se ne a ne a ne donutit něco s tím udělat. Je to šílený a téměř nekonečný kolotoč, který časem strhne lavinu problémů. Moc dobře si to uvědomuju a o to víc protože jsem ve čtvrťáku, ale mám období, kdy jsem strašně unavená a kdy mi více méně všechny plány tak nějak padají a já už prostě nemám a možná ani nechci mít sílu na další nové a možná i dost zbytečné plány a zklamání. Tak sedím a jenom pasivně přihlížím blížící se bouřce... Ať už se něco stane, nějaká změna, třeba ,,jen" krásný slunečný den ♥

Horké chvilky aneb trapas...

12. listopadu 2013 v 17:13 | Tereza Ondráčková |  Články
... trapas ... už jenom při vyslovení tohoto slova se někomu sevře žaludek, jinému se vyloudí úsměv na tváři, ale každý to známe. Týká-li se přímo naší osoby, je to v danou chvíli 100% nepříjemné, s odstupem času se tomu ale s polečně s ostatními dokážeme zasmát, ale pokud se to stane někomu jinému, obvykle propadáme nekonečným salvám smíchu, čímž dotyčnému trapnou chvíli maximálně znepříjemňujeme a prodlužujeme a chováme se jako typický čech =). Abych nepsala jen tak o ničem, dneska jsem byla objetí trapasu já sama a povím vám, že něco takového semi ještě za 12 atéměř 1/2 let mé školní docházky nestalo. Zavoní po velké přestávce na hodinu, tak čekáme na učitele, je to taková hodina o ničem, což znamená nudu a zároveň ,,volnou" hodinu. Hodina začne ještě úplně normálně, a tak kamarádka, se kterou sdílím půlku lavice, začne řešit závěr k vypracovanému protokolu z laboratorních cvičení, abychom jej mohly odevzdat. Já přemýšlímjak to sesmolit a z nudy si hraji s víčkem od téměř plné lahve s vodou. Různě jej povytáčím a zase zatáčím, až mi víčko po prudčím vytočení výlétne a spadne na protokol, tím způsobí pár kaňek no a jak jsem se pro něj natahovala, tak jsem shodila celou láhev, která jak jsem již zmínila byla téměř plná (naštěstí jen) vody a já byla v okamžiku pořádně mokrá... Skvělé, opravdu. Lahev jsem rychle zvedla a kamarádka už v záchvatu smíchu mi podávala kapesníky, rychle jsme utřely lavici a já přemýšlela jak rychle ze třídy na záchod tak, aby nikdo neviděl spoušť na mém tričku a kalhotech. Začala jsem se nejbližších spolužáků ptát jestli náhodou nemají mikinu, ale nikdo ji samozřejmě neměl, pak jsem ho uviděla... Spolužačka v první lavici je zimomřivá a měla vetřídě kabát, okamžitě jsem se po něm začala shánět a vyšloto, půjčila mi ho. Už jsme se s kamarádkou pouze optaly na záchod ačkoli to stálo objasňování důvodu, už nikdo nic nemusel vidět, ještě mě málem čekal další a asi i větčí karambol při oblékání ukořistěného kabátu, neboť při jeho blékání, jsem s ním málem převrhla spolužákův kelímek s kávou, naštěstí se to ale nestalo a tak jsem oblečená amokrá odcházela ve společnosti stále se smějící kamarádky na záchod a začala se sušením. Ještě že v té chvíli nikdo nešel na záchod, myslel by si že jsem určitě exhibionista. Kabát a z něj vyčuhující nahé nohy... =) Alespoň jsem zabila nudnou hodinu a pobavila celou třídu. =) Teď už se tomu směju =)
A co vy a trapasy? =)

Den blbec...

11. listopadu 2013 v 18:03 | Tereza Ondráčková |  Články
Znáte to, od samého rána se na vás lepí samá smůla. Minimálně jednou za rok se do takovéhoto dne musí probudit snad každý. Začne to právě probuzením, ale o něco pozdějším než je pro vás běžné, to vás vyvede z míry a začíná stav nazývaný lavina ;). Projevuje se to neustálým a neřízeným nabalování větších či měnších problémů, které spouštějí další a další. To že vám zazvoní o něco déle budík způsobí, že najednou nic nestíháte, ne proto že by jste neměli čas, ono by se to dalo stihnout, ale proto, že vás to vyvedlo z míry. To způsobí, že nestíháte autobus (dojíždíte-li), pokud jej stihnete, jste relativně zachráněni, pokud ne jste v pytli, poukud jste ale skupina co nedojíždí, pak buď poběžíte do práce, nebo školy, nebo přídete pozdě, což také není moc příjemné. Tímto ale tento den obvykle nekončí, běžně následuje zkoušení, nečekaná písemka, zapomenutý domácí úkol, nebo nepříjemná porada či pohovor v práci. Člověk má od rána zkaženou náladu a nic ho nebaví a to nejhorší a nejnepříjemnější na konec.....nikdy nevíte co na vás čeká za rohem ;).
Ps: Doufám, že tento den už máte stejně jako já vybraný, a pakliže ne, přeji vám hodně štěstí a pevné nervy =)

Přes překážky ke hvězdám...

10. listopadu 2013 v 20:13 | Tereza Ondráčková |  Články
Tak přesně tohoto citátu se teď snažím držet. Jsem ve čtvrťáku na střední škole a to co pro mne doposud představovalo překážky byly maličkosti, za pár měsíců mě čeká zkouška v mém dosavadním životě nejtěžší a to bude jenom začátek skutečného života. Hned po maturitě (pokud ji ovšem složím) mě budou čekat přijímačky a pokud se zadaří a dostanu se na školu, na kterou chci, pak to bude taky pěkný kolotoč. Proč o tom vlastně píšu, je to jednoduché, jsem typ člověka, který všechno nechává na poslední chvíli no a dokonce i teď, místo toho, abych se připravovala na písemky a autoškolu, tak tady jenom klepu do klávesnice a domnívám se že mi to pomůže... Jsem nenapravitelná =). Možná je to taky k něčemu dobré. Dokážu zapnout v momentě kdy mi o něco jde, ale dokud mi nehoří koudel u pr..., jak se hezky česky říká, nedokážu se k ničemu donutit. Co mě udivuje, je fakt, že doposud jsem školu zvládala, řekla bych, lépe než průměrně a to skutečně nic moc nedělám a jsem za to vděčná, právě proto mě děsí skutečnost, že se to budu muset hodně rychle odnaučit a začít pracovat intenzivněji a hlavně efektivněji, zkrátka mi nezbývá nic jiného, než naučit se učit =). Chci vyzkoušet pár metod a fíglů a pak dám vědět ;).
Ps: Doufám, že na tom nejste podobně =D